Neutralita webu, při doslovném překladu z anglického pojmu "network neutrality" síťová neutralita, je koncept nesrovnatelně starší než samotný internet. A dokonce o mnoho starší než první počítače, včetně těch, kterým do rozměrů osobního PC přebývalo o několik desítek metrů čtverečních. První náznaky neutrality najdeme již v Pacifickém zákonu o telegrafech z roku 1860, kde se píše, že "zprávy přijaté od jakéhokoli jednotlivce, společnosti nebo korporace, nebo z telegrafního spojení s kteroukoliv koncovou stanicí, musí být nestranně přenášeny v pořadí svého přijetí". Již tady je vidět ona idea rovnosti dat, která stojí i za neutralitou internetu.
Internetové pojetí neutrality
O co se tedy jedná, mluvíme-li o neutralitě webu? Ideální bude popsat její význam postupně z pohledu obou zúčastněných stran, tedy ze strany uživatele a ze strany kabelových společností a poskytovatelů připojení.
Pokud jde o definici principu neutrality ze strany zákazníka, říká tento princip, že pouze zákazník má určovat, jaký zákonný obsah bude konzumovat, jaké služby a aplikace neporušující zákon bude využívat a prostřednictvím jakých zařízení tak bude činit, splňují-li zákonem stanovené parametry. Naopak ze strany poskytovatelů připojení neutralita znamená, že nedochází k omezování přístupu uživatelů k obsahu a službám, které internet nabízí, a to jak úplným blokováním některých služeb a stránek, tak regulováním přístupové rychlosti k nim.
Dobře také neutralitu webu popisuje koncept "hloupé sítě" Davida S. Isenberga. Hloupá síť je neutrální – svůj obsah sama neovlivňuje, pouze doručuje data vyžádaná či odeslaná z jednotlivých bodů do sítě napojených. Kontrolu nad obsahem sítě tak mají koncoví uživatelé, ne její majitelé.
Proč na tom tak záleží?
Pro pochopení toho, proč neutralita webu hraje tak zásadní roli a tolik se o ní mluví, je nejlepší představit si internet bez ní. Nad tím, k jakému obsahu máte přístup, rozhoduje poskytovatel připojení a kabelová společnost (společnost vlastnící velkokapacitní kabely přenášející data po světě tam a zpátky). Oni jsou ti, kdo rozhodují, kterou aplikaci můžete využívat, protože k těm ostatním vám jednoduše nebudou přenášet data. V krajním případě mohou uživatelům nechat přístup jen k těm službám, které sami vlastní, nebo které jim za to zaplatily tučný bakšiš.
Neutralita webu přitom zatím není žádným způsobem upravena v zákoně. Dnešní neutralita je tak ponejvíce dána principy, s nimiž internet tvořili jeho otcové, například v podobě neutrálních protokolů, které zpracovávající všechna putující data jako sobě rovná. Stejně výnamnou roli sehrál i svobodný trh, který po nezávislém internetu vytváří poptávku, jaká by po internetu regulovaném výše naznačeným způsobem existovala jen těžko. Stále tu ale nebezpečí ze strany operátorů a vlastníků zůstává, i když o jeho reálnosti lze vést dalekosáhlé diskuze.
Ohrožení inovací a svobody slova
Zastánci webové neutrality se bojí, že cílem kabelových společností je požadovat po poskytovatelích obsahu za přenášení dat poplatky. Tím by docházelo ke zvýhodnění velkých společností, naopak malé a začínající by mohly být i zcela odstřiženy od internetu, protože by jednoduše neměly dost peněz. Jak ukázala historie, většina velkých myšlenek dnešního webu se zrodila na koleni a bez financí do začátku, ať už v garáži nebo na ubytovně prestižní univerzity. Podobné omezení malých a nemajetných firem by tak ve svém důsledku mohlo vést ke zpomalení technologického pokroku a zamrznutí na statusu quo, který by neměl kdo zpochybnit.
Další velkou obavou je omezení svobody projevu, k jejímuž naplnění současný internet silně přispívá. Pokud budou moci jeho vlastníci a provozovatelé určovat, který obsah je přípustný, je svoboda projevu na tomto médiu ohrožena a s tím i celý internet tak, jak jej v současnosti známe.
Investice, nekvalitní zákony a variabilita služeb
Zajímavé argumenty mají ale i odpůrci neutrality. Jeden z nich říká, že neutrální podoba internetu ve skutečnosti působí více nerovnosti. Pokud si velká společnost zaplatí rychlejší a výkonnější připojení k internetu, bylo by podle zastánců tohoto zdůvodnění spravedlivé, aby na tuto lepší kvalitu měla právo pro celou dráhu, kterou data musí překonat. Ne pouze pro přípojku ke svému poskytovateli, od kterého dále již data putují jako všechna navzájem sobě rovná.
Umožnit kabelovým společnostem, aby za peníze mohly platícím vyhradit lepší a spolehlivější průtok dat, by podle některých hlasů také vedlo k vyššímu objemu prostředků na investice do fyzické infrastruktury a tím ke kvalitnějším službám pro všechny. Na variabilnější nabídce, kde by se za lepší službu platilo víc, by tím měl vydělat i ten, kdo bude platit velmi málo nebo vůbec nic.
Za zmínku nakonec stojí i argument, že pokud by se předpisy upravující internetovou neutralitu nepřipravily dostatečně kvalitně, mohly by posktovatelům připojení ztížit situaci při řešení některých technických problémů, jako například filtrování paketů za účelem ochrany proti emailovému spamu a virům.
Vzduch dražší než kabel
Pokud jde o normální internet, asi většina z nás upřednostní jeho neutralitu. V mobilním internetu je ale jeden zádrhel – kapacita sítě je tady mnohem vzácnější komoditou. Právě kvůli tomu je zde mnohem více argumentů pro jeho regulaci v zájmu zachování kvality služeb pro všechny. Jelikož některé služby spotřebovávají výrazně více dat než jiné, zdá se na první pohled poměrně spravedlivé datově náročné služby omezit. Pak nebudou síť přetěžovat, zamezí se jejímu zahlcení a zároveň nebude degradována kvalita služeb datově méně náročných. A právě o tom je současná diskuse, která bude podle všeho během letošního roku gradovat.
Jak se na tuto problematiku díváte vy? Má smysl bránit absolutní neutralitu? Kdo vůbec může určit hranice pro její omezení?
