Příběh Universatoru: Jaké to bylo a proč to nedopadlo

import-pribeh-universatoru-jake-to-bylo-a-proc-to-nedopadlo.jpg

Byl hezký podzimní den roku 2011 a v hlavním městě Praze se odehrával Mini Seedcamp Prague. Náš startup Universator byl ve finále. Tehdy jsme dostali nabídku prostoru na Tyinternety.cz. Vojtovi Bednářovi jsme však řekli: „Vojto, ještě není ta správná doba.“ Ta nakonec nyní po pár měsících nadešla. Už ne jako prezentace startupu, ale jako fail (či learning, chcete-li) story.

Co je Universator? Tripadvisor pro vysoké školy. Velká věc hned od začátku. Globální projekt, ve kterém mají vysoké školy své profily. Zahraniční studenti je mohou hodnotit, získávat informace od ostatních uživatelů, dozvídat se oficiální informace od samotných škol a jednoduše je srovnávat. Business model – provize za kontaktní údaje studenta, jenž projevil zájem o studium v zahraničí.

Excitement

Jsme dva podnikající studenti ekonomky, kteří odmala prodávali cukroví, později leady a domény. Universator však byl větší, mnohem větší než cokoliv předtím a my chtěli udělat všechno správně. Netušili jsme nic moc o vývoji podobných projektů. Měli jsme ale zkušenosti s php a mysql, prodejem, internetovým marketingem, rozsáhlou síť kontaktů v oboru a obrovskou motivaci změnit celé odvětví.

Naší neoficiální přihláškou do startupové komunity byla akce MIC Minutes v prosinci roku 2010, kde jsme poprvé veřejně prezentovali naší ideu. Zpětná vazba od poroty nás nakopla, v žilách nám začlo kolovat nadšení. Prakticky okamžitě jsme se přihlásili do druhého běhu MIC Akcelerátoru (nyní StarCube).

Jako dva non-technical jsme začali dávat dohromady tým. Tehdy jsme dostali radu „postavte to na Javě“, a protože to byla rada od zkušeného člověka, řídili jsme se jí. Po promyšleném náboru lidí a několika schůzkách jsme našli ne jen jednoho vývojáře, ale hned tři. Nejzkušenější z nich se stal hlavním vývojářem, měl ovšem úvazek ještě jinde a nám tehdy přišlo rozumné vyřešit jeho časový nedostatek rozšířením týmu. Plácli jsme si se všemi prakticky po první schůzce. Zpětně bychom naši rychlost vstupu do roviny partnerské přirovnali k dotáhnutí slečny k oltáři po prvním rande.

 

Ohlédnutí: Výběr technologie je druhotný, důležitý je člověk a to, jak si s ním sednete. Až následně bychom řešili, v čem dělá, my však žel bohu zvolili postup opačný. Famózní nám přijde tip od 37 Signals: otestovat si sebe jako tým na něčem menším, než se pustíme do něčeho většího (např. jet společně na Startup Weekend).


Finálním dílem skládačky bylo najít úžasného grafika. Na akci „Předpředpředposlední středa“ (takže vlastně první středa) jsme prezentovali náš startup a zmínili jsme se, že hledáme grafika. Po menším oťukávání jsme si plácli s Honzou Řezáčem, který je guru UX/UI. Měli jsme velké jméno. Yes!

 

Ohlédnutí: Pro ověření konceptu stačil jen Honza Řezáč. „Stačilo“ vytvořit wireframy pro projekt, na které jsme mohli získat potřebný feedback a až na jejich základě začít s vývojem celého projektu. My začali dříve.

Sirious work

V rámci MIC akcelerátoru jsme postupně dopilovali koncept. Po konzultacích s Masarykovou univerzitou a na základě konkurenční analýzy jsme vymysleli, odkud potečou peníze. Propracovaný business plán, funkční koncept a propracovaná prezentace nás pak ve finále dostaly na bednu. Následně jsme trochu ochutnali život rockstars, objevili jsme se 2x v televizi a v několika novinách. Jinak řečeno slovy Erica Riese, takový success theater.

 

Ohlédnutí: Všechny články, rozhovory a likes jsou vágní metriky. Působí dobře na morálku týmu, pomohou získat první uživatele, nové členy týmu a zvednou zájem mezi potenciálními investory. Úspěch však nezaručují!


Prakticky okamžitě po výhře jsme nastoupili do vyhraných vlastních kanceláří (skvělý pocit), zavřeli se tam a začali pracovat podle první fáze business plánu. Protože jsme měli z dřívějšího podnikání vlastní finanční prostředky, které zabezpečovaly vývoj na několik měsíců, nehledali jsme investory. Nechtěli jsme ztrácet čas a nápadu i provedení jsme bezmezně věřili. České vysoké školy nám říkaly „ano, je to skvělé“ a „budeme to používat“. A my jsme také říkali „ano, to je skvělé“ a těšili se, až to začnou používat.

 

Ohlédnutí: V tomto momentě jsme měli udělat přesný opak, než zavřít se do kanceláří. Měli jsme je i sebe otevřít. Očekávali jsme, že business model konkurence bude automaticky fungovat i u nás, žádného platícího zákazníka jsme ale neměli a neznali jsme podmínky, za kterých konkurence začínala a fungovala v minulosti.


V září 2011 byla do obchodního rejstříku zapsána společnost Universator s.r.o. Vše bylo podloženo právně, pokud jsme někomu ukazovali konkrétní čísla, zdroje dat a plány, podepsali jsme NDA. Se společníky jsme měli podepsanou smlouvu o smlouvě budoucí, právní podmínky pro uživatele vytvořené na míru v angličtině. Chtěli jsme udělat všechno správně.

 

Ohlédnutí: Nápad, motivace a přesvědčení se těžko kradou. Podepisování NDA, resp. placení právníkům za neprůstřelné smlouvy a anglické podmínky stály řádově desetitisíce korun a mnoho hodin našeho času. Důvěra je ekonomická veličina a lze na ní značně ušetřit.

 

Když jsme 10. října spustili projekt, objevila se první trhlina. Studenti se na stránkách ztráceli, navržená struktura nefungovala. Protože to však nebyli faktičtí zákazníci (účtovali jsme si za leady od škol), tak jsme se tím nenechali odradit a začali jsme společně s opravami budovat i administraci pro školy s tím, že jakmile školy vloží studijní programy, přijdou přece i studenti.

 

Ohlédnutí: V tento moment všechny naše předchozí chyby vyvrcholily. Zjištění z uživatelského testování, že je web nevhodně navržen, přišlo až příliš pozdě. Způsobilo to ještě větší zpomalení nezkušeného vývojového týmu, který musel pracovat na změnách. Motivace uvnitř týmu kvůli pocitu nekonečnosti vývoje klesala.

 

Po neúspěšných přihláškách na WebExpo Startup Show a na startupovou soutěž Pioneers Festivalu jsme uspěli jako jeden ze dvou českých startupů v Mini Seedcamp Prague v říjnu 2011. Druhým byla Brand Embassy (pro ty co je neznají, tak je najdete v srpnovém číslu Forbesu). Mini Seedcamp je fenomenální akce, kterou přejeme každému startupu. Mezinárodní tým mentorů vás rozebere a nenechá na nikom nit suchou. Tehdy jsme si uvědomili, že „sky is the limit“.

Start-up breakdown

Tehdy to bylo poprvé, kdy jsme zauvažovali o smart investici. Přestože Universator investici v Seedcampu nezískal, byla to pro nás obrovská motivace. Na začátku roku 2012 jsme dokončili druhou část projektu – administraci pro vkládání studijních programů školami.

 

Ohlédnutí: Smart investici jsme měli hledat mnohem dříve. Vhled a tlak investora by nás dostal mnohem dříve k zákazníkům. Jako bonus by dodal PR a důvěryhodnost projektu i členům týmu a přínosné kontakty.

 

V té době (nějakých 6 měsíců vývoje) jsme začali cítit, že ztrácíme drive a motivaci. Lvím podílem se o to zasloužily neustálé změny a úpravy, které nezkušenému vývojovému týmu, jenž navíc nepracoval na fulltime, dělaly vrásky na čele a vše se neúměrně protahovalo. Kombinace našich změn a týmu, který se projektu nemůže věnovat naplno, způsobila, že nám věci trvaly extrémně dlouho = stály hodně peněz a vytrácela se motivace.

V polovině ledna 2012 nadešel moment přípravy e-mailů a kontaktování zahraničních oddělení univerzit po celé Evropě. Tušili jsme, jak důležitý moment to je, takže příprava grafiky, textů a vylaďování procesů registrace trvala několik dní. Po dlouhém budování databáze a ladění všeho kolem nebylo zjištění, že „no one cares“ (nebo no one reads e-mails?), zrovna příjemné.

Nastala krizová situace a my přemýšleli, co dál s projektem. V té době jsme se přihlásili do soutěže European Student Startups v Londýně – mekky mezinárodního vysokého školství, kde měla přihlášky hodnotit skupina zástupců vysokých škol a investorů. Shodou okolností nás nějakou dobu před tím kontaktoval investor z Londýna, který se aktivně zajímá o education startupy ve světě, proto jsme si s ním dohodli osobní schůzku.

 

Ohlédnutí: Lidé na ESS vzhledem k jejich backgroundu ihned věděli, o co jde, a dokázali velice přesně vypíchnout naše největší překážky. Podobné lidi jsme měli oslovit hned na začátku a neustále je žádat o feedback na projekt.

 

Cesta do Londýna nám sice entuziasmu nedodala, ale výrazně akcelerovala naše rozhodnutí. Po neúspěšném cíleném e-mailovém oslovování vysokých škol v Evropě i osobním oslovování zahraničních škol na veletrhu Gaudeamus, při nesprávně nastaveném modelu a s neefektivním, demotivovaným vývojovým týmem, jsme zastavili samotný vývoj projektu a definovali zásadní problémy. Byly to tyto:

  • 1. Zástupci vysokých škol v UK nemají zájem na zvyšování efektivity získávání nových studentů ani snižování nákladů, protože to nejsou jejich peníze – podle slov jednoho z investorů je to mnohem horší prostředí, než třeba veřejná správa.
  • 2. Že vysoké školy nebudou chtít profil, kde můžou studenti psát pravdu a hodnotit je špatně, tzn. že podle nich nebude fungovat otevřený model ve stylu TripAdvisor.
  • 3. Kontaktování škol musí nezbytně probíhat na osobní bázi, což vyžaduje dobré finanční zázemí a kontakty.
  • 4. Vývojový tým mele z posledního.

Rozhodli jsme se proto, že si od projektu dáme chvíli pauzu a zkusíme načerpat motivaci, síly a finance do dalšího pokračování a zkusíme vymyslet jiný způsob monetizace, který by nám dával smysl. Po měsíci konzultací s lidmi z oboru se nám nepodařilo vymyslet nic nového a cítili jsme stále větší chuť do nových projektů. Touha vracet se k tomu, s čím bychom museli začínat od začátku a s novými lidmi, už tam prostě nebyla.

Projekt Universator se tak stal nejlepší školou během našeho studia na ESF MU a v životě vůbec. Nutno podotknout, že školné bylo trochu vyšší, než bychom si oba bývali přáli. Určitě bychom do toho však šli znovu i s tímto výsledkem. Potkali jsme spoustu úžasných lidí, navštívili zajímavé akce a otestovali sami sebe. Startupy nejsou jednoduchá cesta, ale rozhodně stojí za to. David školu v červnu dokončil, přestěhoval se do Prahy a začal se plně věnovat startupům. Jan kvůli zbývajícímu roku studia zůstává v Brně, kde díky zkušenostem z Universatoru založil Techsquat a brzo vypustí menší projekt Kdyjedeš.cz.

 

Autory článku jsou David Šiška a Jan Kolář.