Skypicker chystá vlastní aerolinku. Jak mu to může vyjít?

skypicker brno

Brněnský vyhledávač letenek má množství dat, která zkusí využít úplně novým způsobem. Postaví vlastní virtuální aerolinku tak, že nakoupí kapacitu flotil jiných společností. Pilotní provoz plánuje odstartovat už do tří měsíců.

„Letadlo musí být co nejvíc ve vzduchu, aby vydělávalo. Díky datům, která máme, víme, že naplníme nějaký let, a proto vykoupíme jeho kapacitu a tu pak prodáme zákazníkům,“ uvedl Jiří Hlavenka, jeden z investorů Skypickeru, na setkání Eshopista. A pilotní provoz slíbil na duben nebo květen.

Skypicker denně prodá letenky za 20 milionů korun a díky tomu má data, která se dají využít i zcela inovativním způsobem. „Víme, kam lidé chtějí létat, a také víme, jaká je na daných trasách nabídka. Takže nám dává smysl začít některé z nich létat sami. Vidíme, kde spoje chybí nebo naopak kde jsou předražené,“ prohlásil Oliver Dlouhý, zakladatel Skypickeru, v rozhovoru pro únorový Forbes.

O letadla se nepostaráme, ale naplníme je

Skypicker tedy nebude zatím vlastnit flotilu letadel nebo zaměstnávat posádky. „Nebudeme vlastnit letadla, nevíme, co znamená parkovat je, tankovat, plnit,“ říká Hlavenka. Ale uvažuje, zda právě ve vytížení nevyužitých kapacit se neskrývá budoucnost letectví. „Nejsme si jistí, jak se bude vyvíjet letecký průmysl do budoucna. Je to odvážná myšlenka, ale určitý smysl dává,“ dodává.

Jednoduché to ale Skypicker mít nebude. Jak podotýká odborník na leteckou dopravu Jiří Pruša, pokud by délka pronajatých letů zasáhla do rotace skutečného provozovatele letadla, musel by kvůli tomu přizpůsobit či omezit svůj vlastní provoz, plánování údržby letadel, rotaci posádek atd.

skypicker sea

Cena za sedačku by v takovém případě už nebyla nijak výhodná. „Skypicker by se tím mohl dostat do pozice běžného provozovatele letecké dopravy, který nese běžné provozní náklady. Když se totiž náklady celého letu rozpočítají na kapacitu sedaček, tak jejich cena bude téměř jistě vyšší než cena, za kterou prodává Skypicker dnes zbytkovou kapacitu jiných společností a v té chvíli by ztratil svou dnešní konkurenční výhodu,“ říká Jiří Pruša. Kompletní vyjádření pro Tyinternety si přečtěte níže.

Pilotní projekt prověří, jestli to může fungovat

„Samozřejmě jsme si ověřovali, za jakou cenu je možné toto realizovat (tj. pronajímat letadla), a vzhledem k průměrným cenám námi prodávaných letenek v tom vidíme prostor pro ještě výrazně lepší marži, než máme nyní – klíč je v dostatečném vyprodání kapacity. Je trochu mylné si představovat Skypicker jako vyzobávače nějakých úplně nejlevnějších letenek, které na trhu jsou,“ namítá Jiří Hlavenka.

Přesto zdůrazňuje, že pro brněnskou firmu půjde zatím o experiment, zda je něco takového vůbec schůdné. „Zdá se nám to jako slibná cesta, ale musí se to ověřit v praxi,“ říká Hlavenka. Pokud se v pilotním projektu ukáže, že to funguje, rozsah projektu se bude zvětšovat. „Nebudou to tři letadla, ale třeba tři tisíce. Vyzkoušíme pilotní provoz a uvidíme. Na začátku se určitě provaří spousta peněz, ale potom to třeba půjde,“ dodává.

Až když se model osvědčí, bude Skypicker uvažovat o klasickém modelu vlastnění letadel. „Kdyby všechno správně fungovalo, tak si pak můžeme vyřídit vlastní leasing, pořídit si posádku a založit značku aerolinek,“ říká Oliver Dlouhý.

Kam Skypicker svými spoji zamíří? Podle Dlouhého vypadá zatím nejlákavěji jihovýchodní Asie, především Bali, v Indonésie a Malajsie. „Asi bychom nevytvářeli spojení tam a zpátky, protože na to nejsou dost frekventovaná, ale spíš bychom vybrali několik měst a létali mezi nimi postupně, jakoby dokolečka. Jednou týdně se tak letadlo bohatě zaplní,“ řekl Forbesu.

Globální byznys z Brna

Skypicker vznikl jako startup v roce 2012 – o jeho začátcích se rozepsal pro Tyinternety Oliver Dlouhý před třemi lety. V poslední době firma exponenciálně roste: v roce 2013 měl obrat 10 milionů, v roce 2014 vyskočil na 145 milionů, loni na 2 miliardy a letos předpokládá 10 miliard korun obratu. Průměrná cena prodané letenky je mezi 300 – 350 eury. Odbavuje trh skutečně globálně, český trh dělá pouhé půlprocento obratu.

skypicker 2015

V Brně pro firmu pracuje zatím asi 300 lidí, letos jich chce nabrat přes 1000, uvedla v rozhovoru pro Tyinternety finanční ředitelka Skypickeru Lucie Brešová.

Skypicker je aktivní i akvizičně. V roce 2014 koupil konkurenční WhichAirline.com, na začátku letošního roku koupil 50 % vývojářského studia Trinerdis, které pro něj vyvíjí mobilní aplikace.

Komentář odborníka na leteckou dopravu

Myšlenka virtuálních leteckých společností (tzn. obvykle společností kupujících a prodávajících kapacitu na letech reálných leteckých společností) není úplně nová. Zatím se však nedá říct, že modely virtuálních společností, které jsou zatím známé, by byly obchodně zvláště úspěšné. Jedná se o tyto tři základní možnosti:

  • Nákup kapacit na existujících letech skutečných leteckých dopravcůa následný prodej této kapacity pod obchodní značkou virtuálního dopravce.
  • Realizace nových letů provozovaných skutečným leteckým dopravcem, ale prodávaných pod jménem virtuálního dopravce s tím, že virtuální dopravce hradí část nákladů přímo sám (palivo, letištní poplatky, navigační poplatky atd.)
  • Realizace nových letů na bázi charterů, které jsou řešením na klíč, tzn. provozovatel hradí vše svým jménem a virtuální dopravce je zodpovědný pouze za prodej kapacity.

Ze slov pana Hlavenky se zdá, že Skypicker by mohl mít na mysli třetí variantu, protože u té opravdu nemusí o provozování letadel nic vědět. Toto řešení ale přináší řadu úskalí, protože Skypicker by musel umět najít volné letadlové kapacity (v dané chvíli nevyužívaná letadla) skutečných dopravců v určité geografické oblasti, aby je mohl oslovit s poptávkou po cenově přijatelné kapacitě letadla. To není pro lidi neznalé plánování rotací letadel nic jednoduchého.

Nechci kritizovat plán, který Skypicker má, protože jeho tým již dokázal svou schopnost úspěšně zavádět netradiční řešení, ale upřímně si nedovedu představit propojování více měst „kolečky“, kde by se spojovaly nejméně 3 lety, což znamená, že letadlo by pro virtuální leteckou společnost létalo v rámci takového „kolečka“ při typické délce jednoho letu mezi 2 a 3 hodinami v  průměru kolem 9 hodin. Tím by totiž bezesporu citelně zasáhlo do rotace skutečného provozovatele letadla, který by tomu musel přizpůsobit či omezit svůj vlastní provoz a přizpůsobit mu také plánování údržby letadel, rotaci posádek atd. Cena za sedačku už by v tom případě již nebyla nijak výhodná.

Tím by se Skypicker, který dnes roste a žije z prodeje nejlevnějších letenek (tzn. kapacity, kterou provozující dopravce nabízí na trhu často i pod úrovní průměrných nákladů na nabízenou sedačku s cílem raději prodat letenky levně, než je neprodat vůbec), dostal do pozice běžného provozovatele letecké dopravy, který nese běžné provozní náklady. Když se totiž náklady celého letu rozpočítají na kapacitu sedaček, tak jejich cena bude téměř jistě vyšší než cena, za kterou prodává Skypicker dnes zbytkovou kapacitu jiných společností, a v té chvíli by ztratil svou dnešní konkurenční výhodu.

Osobně si tedy myslím, že buď Skypicker nemá ještě zcela jasno ve svých plánech, nebo je do médií neformuluje přesně či případně nemá zcela jasno v tom, jak fungují letecké společnosti a jaká kritéria i omezení provozu letadel je třeba brát v úvahu. Ale určitě je to zajímavé téma a možná nás Skypicker překvapí něčím novým a životaschopným.

Ing. Jiří Pruša/Ing. Jiří Žežula – spoluautoři publikace Svět letecké dopravy II
www.flying-revue.cz

Diskuze k článku