Startup se dá rozjet i po padesátce. IDEA RS, mazáci mezi mlaďochy

Untitled (JIC-1205-2189 copy)

„V inkubátoru jsme se v našem věku spíš reinkarnovali, ale bylo to příjemný začátek,“ vzpomíná na rozjezd své firmy v Jihomoravském inovačním centru (JIC) šéf Idea RS Luboš Šabatka. Jejich patnáctihlavá firma sídlí má v JIC kanceláře dodnes a čekají na to, až se vedle v technologickém parku dostaví nová budova.

Jejich produkt míří na velmi úzký a konzervativní trh. Používají ho statici při počítání zátěže stropů, sloupů a obecně všech staveb, kde není prostor pro přílišné experimenty. Brňáci to ale zkusili. „Převedli jsme náš systém kompletně do cloudu, čímž jsme asi první v naší branži,“ vysvětluje druhý ze zakladatelů – Jaroslav Navrátil. Možná i nevědomky tak vrátili složité výpočty velkým „sálovým“ počítačům, kde celá počítačová revoluce kdysi začínala.

Rybník, ve kterém se Idea RS pohybuje, je malý. Kromě globální konkurence, kde spolupracují s korejskou firmou Midas, jim na té lokální úrovni v podstatě konkuruje paradoxně jen jejich bývalá firma, která je momentálně v německých rukách.

Začínáme znovu. A lépe

Potkali se skoro před třiceti lety. Oba jsou statici, odborníci, píšou knihy, učili na univerzitě. Teď mají za sebou investorskou grilovačku, výcvik v inkubátoru a na chodbách potkávají kluky, kteří by mohli být jejich dětmi. „Kluci tady od vedle nám dělají web a tak, to je tady výhoda. No a jsou tu pěkná děvčata,“ pochvaluje si prostředí JICu Navrátil.

Podobný příběh jako Luboš Šabatka a Jaroslav Navrátil prožívají někteří startupisté také, většinou jsou ale o třicet let mladší. „Už nás štvalo, že nemůžeme prosadit vlastní nápady ve firmě, kterou jsem navíc v devadesátých letech zakládal,“ popisuje rozhodnutí začít znovu a po svém Šabatka. „Pokud celý život děláte něco a jste v tom dobrej, a pak přijde někdo, kdo o tom nemá ani páru a začne vám říkat, že je to špatně, tak to už jsme  nechtěli,“ dodává Navrátil.

V roce 2009 tak nastoupili do areálu vedle brněnského VUT a rozhodli se, že si svůj program postaví po svém. Spolu s nimi odešla i část vývoje ze staré firmy. „Moc si toho vážíme. Některé z nich znám od jejich promoce na začátku devadesátých let. Šli do obrovského rizika, ale vyplatilo se to,“ chválí odvahu svých kolegů Šabatka. „Momentálně naše licence běží v deseti zemích po celém světě, ale nikdy jsme nepracovali tolik, jako za poslední čtyři roky,“ popisuje poslední roky svého života Navrátil s tím, že spolu s týmem zvládli za čtyři roky to, co jiné firmy dělaly dvě pětiletky.

„Manželka je ale shovívavá a nikdy mi to pracovní nasazení nevyčítala,“ dodává. Jejich kanceláře ale plné nejsou. „Málokdy je tu plno, ale my svým lidem věříme. Svou práci udělají doma nebo kdekoliv, kde se svým počítačem zrovna jsou,“ vysvětluje poloprázdnou vývojářskou místnost Navrátil.

Na zkušenou do Asie

Šéfové firmy zkouší i další možnosti, které jim startupový ekosystém nabízí – nedávno se vrátili ze stáže v Singapuru, kam vyjeli v rámci CzechAcceleratoru. „Dlouho jsme se odhodlávali, všechno bylo připravené a ten poslední krok nás donutil udělat můj syn.  Byla to zajímavá zkušenost,“ usmívá se Šabatka, jehož synové se přes počáteční nedůvěru v otcovo nové dobrodružství stali postupně firemním právníkem a ekonomickým poradcem.

„Startupy jsou tam úplně všude. Je to skoro takový životní styl, že každý mladý se minimálně pokouší o firmu. Mají startupové fondy už rovnou u univerzit a učí se cestou pokus-omyl, jak zpeněžit svůj nápad. Občas jsou to ale strašný blbosti. Třeba odpadkový koš jako hlasovací zařízení,“ popisuje Šabatka zkušenosti se singapurským systémem.

První koketérie s investorem

V Asii se připravovali i na případný vstup investora. Hodnota firmy se dnes podle prvních odhadů pohybuje v řádech desítek milionů korun. „Firma se už uživí sama, ale přemýšlíme o širším záběru a budeme potřebovat další kapitál. Uvažujeme o spojení s jedním z našich obchodních partnerů,“ uzavírá Šabatka s tím, že už ale nechce opakovat stejné chyby jako v devadesátých letech.

Do firmy dali na začátku své úspory, nemají úvěry a z externího financování se snaží spíš využívat granty od ministerstva průmyslu nebo CzechInvestu. „Do důchodu se nám nechce, ani na něj nemyslíme. Ještě máme spoustu nápadů. Chceme z naší služby udělat opravdu globální produkt a pak teprve začneme řešit, jestli firmu předáme na stará kolena dětem, zaměstnancům, nebo ji prodáme. Exit tak ještě nemáme dořešený. Možná to podle učebnic není správně, ale asi holt všechno neplatí univerzálně,“ dodává Šabatka.