O svůj pohled na dopady návrhu se veřejně podělil i právník Wikimedia Foundation Geoff Brigham, jehož pohled na věc je na uvedení do problematiky zdaleka nejlepší. V angličtině jej můžete v plné délce nalézt na blogu Wikimedia i s výňatky z předmětného návrhu zákona. Ty nejdůležitější dopady, o kterých právník hovoří, si tu nicméně ve stručnější a mírně zjednodušené podobě shrneme.
Ačkoliv se totiž může zdát, že jde o čistě americký zákon, a že nás tedy zahraniční právní úprava nemusí příliš trápit, opak je pravdou. SOPA má významné přeshraniční důsledky, navíc je z velké části zaměřena právě na porušování amerických autorských práv neamerickými subjekty. Díky tomu v případě schválení rozhodně ovlivní internet i za hranicemi Spojených států.
Prvním a zásadním problémem je, že SOPA počítá s velmi radikálním zákrokem v případě objevení obsahu porušujícího autorská práva. Na základě soudního rozhodnutí by stránka, na níž se obsah nachází, měla být zablokovaná pro přístup z USA. Dosavadním řešením (podle Digital Millenium Copyright Act) přitom bylo provozovateli webu nejprve zaslat oficiální dopis spojený se žádostí, aby škodlivý obsah stáhnul.
Projednání v USA přinese komplikace venku
Blokování webu samozřejmě bude předcházet soudní projednání. Zásadním problémem ovšem je, že takové projednání bude probíhat u federálního soudu ve Spojených státech, a to i v případě zahraničního provozovatele webu. Značná část malých či neziskových webů by nemusela mít prostředky na účinnou právní obranu v rámci takového sporu ani pokud by sídlily v USA, u společností sídlících mimo Spojené státy je pak tento problém ještě mnohem větší a může představovat komplikaci i pro silnější hráče.
V porovnání s mimosoudním upozorněním spojeným se žádostí o stažení porušujícího obsahu, které fungovalo dříve, je soudní rozhodnutí spojené s úplnou blokací celého webu docela těžkým kalibrem, vezmeme-li v úvahu, že půjde o úplně první krok při řešení těchto sporů.
V případě zahraničních (neamerických) subjektů může stěžovatel navíc požadovat i soudní příkaz, jímž bude rušiteli jeho práv zablokována reklama a platební služby od společností podléhajících americkému právu, tedy hlavně těch, které na území USA působí. V dřívější verzi návrhu SOPA k tomuto opatření dokonce nebyl třeba soudní příkaz.
V celkovém součtu tím žalovaný neamerický web nejen bude moci být odříznut od amerického publika, ale zároveň i od všech zdrojů příjmů zprostředkovaných americkými službami jako jsou PayPal či reklamní sítě. To vše za okolností, kdy domnělý porušitel bude mít obranu proti žalobě významně ztíženou přeshraničním prvkem, a bez ohledu na to, zda tvrzení stěžovatele budou odpovídat realitě, nebo půjde jen o málo významné, neúmyslné a snadno napravitelné porušení.
SOPA si nerozumí ani s principy OECD
Pro Wikipedii by SOPA podle Brighama měla ten důsledek, že pokaždé, kdy by byla některá webová stránka označena za "porušující" (a to libovolným americkým federálním soudem), musela by od odkazů na tento web pročistit všechny svoje články. Takový proces by předně byl nákladný, za druhé by hrozil okleštit americkou Wikipedii o množství zahraničních zdrojů, zpráv a informací a tím částečně znehodnotit její informační hodnotu.
Proti znění návrhu SOPA se ale objevily i další námitky. Podle Katitzy Rodriguez z Electronic Frontier Foundation je zákon v rozporu i s principy pro tvorbu internetové legislativy ve znění, jak je schválila tento týden Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD; USA jsou členem). Především odporuje principu "omezené odpovědnosti zprostředkovatele".
Tento princip je zaměřen na dva faktory. Důležité je zajištění právní jistoty společností provozujících internetovou infrastrukturu, aby v případě porušení autorských práv koncovým uživatelem za toto porušení nenesly odpovědnost. Za druhé pak jde o omezení objemu a závažnosti zásahů, které jsou při řešení jednotlivých sporů po těchto provozovatelích vyžadovány. Jinými slovy, ideální je dvoustranné řešení přímo mezi vlastníkem autorských práv a jejich porušovatelem, bez nutnosti zásahu poskytovatele připojení nebo jiných třetích osob. DNS blokace webů, kterou návrh SOPA zmiňuje, tomuto principu rozhodně nevychází vstříc.
Zástupce USA připouští vliv překračující hranice státu
Ohrožuje ale také princip "otevřené, rozložené a vzájemně propojené povahy internetu". To v podstatě připustila i Karen Kornbluh, ambasadorka USA při OECD, když mluvila několik měsíců zpět ve francouzském parlamentu:
"Internet je tak silný zčásti i proto, že jej žádná centrální autorita neovládá a žádnému národu nepatří. (...) Místo toho na něm spolupracuje decentralizovaný systém soukromých a veřejných hráčů, aby zajistil jeho fungování a rozvoj. To také znamená, že národ, který se rozhodne zvolit tvrdý přístup k regulaci internetu, může snížit jeho hodnotu pro všechny ostatní národy i uživatele."
A nakonec, přestože zdaleka nejde o poslední možnou námitku, schválení SOPA by pro USA mělo i jeden drobný politický důsledek. Jejich častý apel na udržování svobody internetu jako jednoho z podstatných lidských práv, směřované zemím jako jsou třeba Rusko a Írán, by v případě přijetí vlastních cenzurujících opatření ztratily tu nejzásadnější hodnotu, kterou mají. Tedy morální sílu země, která sama tyto principy v praxi dodržuje. Místo toho by se z nich staly pouze prázdné a bezobsažné politické fráze, tedy alespoň pro všechny, kdo současné znění SOPA považují za příliš omezující.
